Legenda o praotci Čechovi i oslavné Seifertovy a Nerudovy verše probudily v dětech touhu vydat se na horu Říp. Sdělení, že se jedná o vyhaslou sopku z období třetihor, zapůsobilo na děti jako magnet a umocnilo jejich zvědavost… Jednoho slunného podzimního dne se náš sen o výpravě na Říp proměnil ve skutečnost. Autobusem jsme přijeli do obce Krabčice, odkud jsme došli k úpatí Řípu. Poté následovala řada různých situací, provázených silnými emocemi: Průzkum naučné stezky s bohatou škálou rostlin a živočichů, závod v běhu do kopce v nejstrmějším úseku, prohlídka rotundy sv. Jiří včetně poutavého výkladu, zkoumání, zdali množství magnetitu vůkol vskutku vychyluje střelku kompasu, pozorování krajiny z Roudnické, Mělnické a Pražské vyhlídky, ochutnávka lákavých bramboráků v hospůdce na vrcholu hory…
Na Pražské vyhlídce, prodchnuti krásou kolem nás, jsme si spontánně zazpívali Kde domov můj… Bylo to krásné.
Naďa Petrovičová