Letošní zážitkový kurz přivedl na moje oblíbené místo „Poslův mlýn“ dvě šesté třídy, 6.A a 6.B, mezi kterými vládla na 1.stupni až nezdravá rivalita. Také byl nový v tom, že můj dlouholetý pomocník a spoluorganizátor p.uč. Vokoun už nepracuje na naší škole. To vše představovalo poměrně velkou výzvu a trochu větší nejistotu, jak vše dopadne. Jako nového pomocníka jsem si vybral p.uč. Kadavou. Dobrým znamením bylo, že se přihlásili téměř všichni žáci obou tříd.
Po příjezdu jsme se ubytovali a pak se začalo „ledolamkami“, týmovkami, řešením různých úkolů, při kterých žáci museli spolupracovat bez ohledu na třídní příslušnost. Po dobu tří dnů bylo zapotřebí někdy více fyzických a pohybových dovedností, jindy bylo třeba dobře zorganizovat práci v týmu, hledat indicie a nápovědy a zapojit rozum a intelekt. Bylo to jako vždy velmi zajímavé sledovat, jak najednou je skoro všem jedno, ke které třídě patří a jak bylo mnohem důležitější, jak kdo pracuje v týmu. Vždy se našlo několik jedinců, pro které zrovna tahle výzva, soutěž, zadání nebo úkol nebyly tak atraktivní a trochu to „odchodili“ nebo téměř nepracovali. Pak to bylo na týmu, jak s tím naložil (od vzájemných hádek, obviňování přes motivací a autoritu vedoucích až po ignoraci a větším úsilím zbylých členů týmu).
Musím uznat, že velké většině ale se nedalo nic vytknout. Dělali vše, co bylo v jejich silách. Mnoho z nich se stavělo k aktivitám zodpovědně a skutečně se snažili splnit úkol, ne zbrkle a co nejrychleji splnit cíl, který ale v reálném výsledku nebyl splněný pro velký počet pokusů, ztrát na „životech“ týmových kolegů nebo pro překročení počtu pokusů.
Co nás tentokrát trochu zlobilo, bylo počasí. Rána byla chladná, sluníčko se většinou schovávalo za mraky, a tak trpěly hlasivky, stejně jako krk (nachlazení) nebo nos (rýma). I pár viróz by se našlo. Naštěstí se p uč. Ševčík ujal svědomitě role zdravotníka a pečoval o všechny marody. Paradoxně nejnebezpečnější byla skákací bublina, která způsobila několik drobnějších úrazů.
Pokud ale můžu shrnout výsledek letošního kurzu, tak musím konstatovat, že obě 6. třídy mají potenciál být dobrými třídami. A pokud bude existovat rivalita, tak určitě jen ta zdravá, jakou jsme zažili všichni na kurzu.
Rád bych poděkoval pí uč. Kadavé, která se jako zkušený pomocník zapojila do organizování a vedení kurzu, p uč. Ševčíkovi za účast a pomoc během kurzu, ale hlavně vám, žáci šestých tříd, kteří jste sami sobě dokázali, že vše jde, jen vědět, jak spolupracovat, s kým spolupracovat a neopakovat postupy nebo chyby které nefungují.
vedoucí kurzu Ivan Zachník