Vážený pane řediteli,
Vážený pane řediteli,
Po dnešním opětovném shlédnutí videa mi to nedá, než Vám napsat.
Viděl jsem obě představení Vánoční besídky a ujišťuji Vás, že jsem během představení a hlavně v závěru měl mokro v očích. Škoda, že není nějaká soutěž besídek, Dědina by přinesla další vavříny.
Bylo vyloženě dojemné, že malí třeťáci měli nastudovanou řeckou – a jak těžkou! – píseň, dokonale podtrženou kostýmy, že i starší děti uchopily novodobé normalizační písničky, divadelní části měly „šmrnc“ a bylo dětem perfektně rozumět, velmi, opravdu velmi vtipná epizoda z budoucnosti a její břeskný závěr, vtipná epizoda z renesance, velmi milá a půvabná intermezza tří víl, celkově skvěle okostýmované epizody, velmi dojemný závěr, a hlavně – ta celková dramaturgie!
Klobouk dolů, dát dohromady více než hodinu a půl tak náročného programu v tak neuvěřitelně krátkém čase, roztančit a rozezpívat (a jak!) i jinak nezpívající a netančící děti, využít každého alespoň trochu schopného hráče na nástroj – řekl bych, že se na tom muselo pracovat tak rok!
Paní učitelka je poklad, nesmírně schopná, neúnavná, je znát z každého čísla, že ty děti opravdu miluje a má svou práci jako absolutní prioritu. A má obrovskou invenci, takovou učitelku by člověk čekal spíš na nějaké „velmi drahé soukromé škole“, jak se tam kdosi také vyjádřil.
Video z besídky nás ještě stále denně doma baví a tetelíme se při něm radostí a nadšením.
DĚKUJEME ! VELIKÝ KOMPLIMENT !
Stanislav Grünzweig