22. dubna byl krásný slunečný den. 5. B byla pozvána na závěrečný koncert cyklu Hudbou k sobě pana Ondřeje Tichého do Rudolfina.
V duchu jsem si říkala. V loni jsme byli na empoře, to už letos asi nebudeme. Empora je místo ve Dvořákově síni Rudolfina nalevo a napravo od varhan, kde vysoko nad orchestrem zpívá sbor. Běžně se tam divák nedostane.
Dostali jsme místo – opět na empoře.
Koncert jsme si užili. Hlavně jsme zvládli souzvuk našich dětských hlasů, který jsme předtím nacvičovali.
Po koncertě se ještě venku zpívalo a mnoho dětí se dalo do kreslení velkého nápisu v azbuce na podporu Ukrajiny. Bylo tam plno a tak jsme se vydali na svačinu do Valdštějnské zahrady.
Protože jsme právě probrali ve škole barokní sloh, došli jsme nejprve k sala tereně. Pak si děti samy prohlížely různé části zahrady a svačily.
Na záhonech tu kvetly nádherné tulipány, jako když je vyjme z barokních květinových zátiší. Páv nám ukázal na chvíli svá nádherná roztažená ocasní pera. Skrze síň zdobenou groty jsme o půl hodiny déle vyšli ven směrem k chrámu sv. Mikuláše.
Měli jsme štěstí byl otevřený. Někteří žáci nejspíše poprvé vstopili do barokního chrámu takto bohatě zdobeného. Prohlíželi si jeho interiér a i usedli do lavic. Ne nadlouho. Našli jsme totiž vchod na galerii – otevřený. Vystoupali jsme po schodech nahoru pod chrámovou klenbu, odkud byl pohled ještě působivější. Z blízka jsme si mohli prohlédnout iluzivní malbu architektury na klenbě chrámu.
Z drobných slohových prací na toto téma je patrné, že barokní rocházka Prahou se dětem líbila.
Podobně jako sloh gotický i ten renesanční jsme si prošli a prožili na vlastní kůži.
Nejprve jsme navštívili Zlatou uličku na Pražském hradě, abychom poznali, jak žili někteří prostí lidé v té době a po ní.
Renesanční sbírky Národní galerie jsou umístěny v nádherném renesančním paláci, bohatě zdobeném sgrafity, ve Svanzenberském paláci. Nejdříve jsme absolvovali program Staré řecké báje v obrazech renesančních a barokních mistrů, Takto inspirovaní mohli žáci tvořit vlastní výtvarné práce pomocí barevných kříd a papírových šablon.
Nakonec jsme se vrátili k obrazům a věnovali jsme se za doprovodu paní lektorky Růžencové slavnosti Albrechta Durera (objevili jsme například projekci složité kompozice tohoto obrazu) a dalším renesančním dílům.
Na zpáteční cetě jsme prošli arkádami Belvedéru, ale ne jako žáci 5, B, ale jakobychom byli renesanční šlechtici a šlechtičny.
Já sama bych asi orgynizaci a přípravu této technologie nezvládla, kdyby mi nebyli žáci nápomocni nápady i donesenými pomůckami.
Malovali jsme vajíčka voskem pomocí špendlíkové hlavičky na špendlíku zapíchnutém do tužky a poté jsme je obarvili v cibulových šlupkách – technika na ztracený vosk.
Na bílá vajíčka jsme podobněvytvářeli vzory barevnými vosky nebo roztavenými voskovkami.
Nejdříve si žáci kresbu špendlíkovou hlavičkou a voskem vyzkoušeli na papír. Na povrch vajíčka to není tak jednoduché. Přesto se kraslice povedly i za vydatné pomoci paní asistentky Branky, která nás nakonec s nimi vyfotila.
Po nezdařeném pozorování na podzim, kdy jsme ale na Štefánikově hvězdárně viděli mnoho jiného zajímavého, jsme konečně 5. března měli štěstí. Bylo jasno a na hvězdárně na nás měla paní Horká čas.
Byla to blesková akce. Během půl hodiny po telefonátu jsme varazili. A tentokrát jsme měli štěstí. Bylo jasno a Slunce nám nabídlo k vidění dvě své skvrny. Vyzkoušeli jsme si pozorování pomocí skutečného velké hvězdářského dalekohledu
v kopuli hvězdárny.
Dozvěděli jsme se také mnoho zajímavého. Mimi jiné, že slunce je bílé a jinou barvu byste v té obrovsky vysoké vysoké teplotě marně hledali.
Na Petříně bylo v ten předjarní den skutečně krásně. Užili jsme si i krátké čekání v parku před hvězdárnou.
12. února se žáci 5. B opět vydali po stopách české historie. Tentokrát do Betlémské kaple a do Anežského kláštera.
V Betlémské kapli většinu zaujalo, že je tu i studna do které chodívali lidé pro vodu malými dveřmi, které byly stále otevřené. Dozvěděli jsme se, že to byl ve své době největší kazatelský sál v Evropě – vešlo se sem asi 3 000 lidí – a ještě mnoho zajímavého.
Prohlédli jsme si byt Jana Husa i umělecká díla inspirovaná jeho osudem.
Před kaplé u stolečků si pak žáci poznamenali nejzajímavější a nedůležitější, co je zde zaujalo.
Anežský klášter – jeho přízemní krásné a klidné prostory – jsme si prošli za slovního doprovodu paní učitelky a sosustředili jsme se zejména na znaky gotického slohu.
Poté jsme plnili zadané úkoly v Národní galerii, která má v prvním patře sbírky českého gotického umění. Jsou tu skutečné skvosty: sošky Madon krásného slohu, Vyšebrodský oltář, karlštejnské obrazy mistra Theodorika, Třeboňský oltář, votivni obraz Jana Očka z Vlašimi a mnoho dalších obrazů a soch té doby.
Bylo radost číst záznamy, které si o obrazech napsali žáci.
V rámci Pracovních činností jsme si vypěstovali ve třídě řeřichu setou. Rostla jako z vody a za týden jsem si mohli udělat jednohubky se zelenou ozdobou.
Nakoupila jsem několik baget a celozrnných rohlíků a asi čtyři žervé sýry Lučina. Myslela jsem si: lépe když zbyzde, než kdyby scházelo.
Žáci se naučili, jak řeřichu nejlépe sklidit a každý si udělal jednohubku: ukrojil rohlík namazal lučinou a ozdobil řeřichou.
Nezbylo nic. I o poslední zbytek pečiva i sýra i když už bez řeřichy byl zájem.
V rámci výuky vlastivědy navštívili žáci 5, B výstavu Příběh Pražského hradu a absolvovali zde výukový program Hra na Hrad.
Žáci zhlédli krátký trochu kouzelný film a pak se rozděleni do třískupin vydali plnit různé úkoly využívající vystavených památek z historie Hradu. Hra je bavila. Od paní učitelky dostali další úkoly, které je vedly k nejdůležitějším a nejkrásnějším památkám české historie: Zlatá bula sicilská, ručně psané a iluminované středověké knihy, svatováckavské korunovační klenoty.
Poté jsme s paní průvodkyní a jejim slovním dorovodem prošli nejdůležitější části Hradu: katedrálu sv. Víta Václava a Vojtěcha a starý Královská palác.
Mrazivé počasí ten den nebylo sice nejpříjemnější, ale způsobilo, že na Hradě nebylo tolik návštěvníků a tak jsme se pohodlně nahlédli do kaple sv. Václava a dostali jsme se snadno i k replikám korunovačních klenotů.
Účastnili se ti žáci, kteří dostali svolení rodičů.
Vyrazili jsme v 19. 30 trolejbusem, pak metrem na Ládví a odtud podvečerním lesem k hvězdárně. Odtud ze skalnatého vršku byl krásný pohledn na barvy západu slunce. Stály za fotografii a děti také fotily.
Do hvězdárny jsme vešli ve 21. hod. spolu se dvěma mladými sympatickými návštěvníky. Ti se k dětem chovali velmi džentlmensky a pustili je vždy k dalekohledu dříve.
Planeta Venuše byla vidět jen jako malá kulička, protože právě byla dále než Slunce. Poznali jsme že planety, jejichž oběžné dráhy jsou k nám blíže než Slunce mohou být ale od nás na své cestě kolem
Slunce dále než Slunce. Sluneční soustava není vůbec úspořádána na jedné přímce, jak se to kreslí v učebnicích.
Jupiter nám předvedl čtyři ze svých měsíců krásně symetricky: dva nelevo a dva napravo, pěkně v jedné rovině svého neviditelného prstence. Jupiter ale má měsíců a měsíčků 151.
Na povrchu téměř úplňkového měsíce byl krásně vidět kráter a na rozhraní mezi světlem a tmou se ve stínech rýsovaly další.
Pak nám hvězdáři z Ďáblické hvězdárny předvedli, jak se dají sledovat objekty, které již nevidíme ani dalekohledem a to projekcí na obrazovku pomocí počítače.
Tak jsme měli možnost vidět hvězdokupu v naší galaxii, která má asi 150 000 hvězd a dvě sesterské galaxie kdesi v souhvězdí Andromédy. Větší galaxie měla tvar kotouče se spiráluvitě zahnutými rameny a pomalu přetahovala dlouhým ramenem hvězdy druhé menší galaxie. Obě galaxie za čas splynou. Možní již splynuly, neboť to co jsme my pozorovali se ve skutečnosti odehrávalo před mnoha miliony let (tuším asi 24 miliony let)
To byl úžasný poznatek, díváme-li se do vesmíru hledíme vlastně do minulosti. Někdy velmi daleko až nepředstavitelně.
Na cestě zpět nočním lesem nás doprovodil slavičí zpěv. Měsíc svítil tak jasně, že si ani nebylo třeba stále svítit baterkou.
9. ledna napadl krásný sníh. Paní asistentku danu napadlo, že bychom v pondělí o tělocviku mohli jít ven bobovat. Dědi si přinesly v pondělí boby a teplé sportovní oblečení. Protáhli jsme sice tělocvik o půl hodiny, ale děti si pěkně zajezdily a užili si sněhu, který bývá v poslední době v tomto množství v zimě vzácný. Na fotografiích si můžete spočítat, kolik různých stylů sjezdu děli vymyslily.
8. ledna bylo -8 stupňů pod nulou. Ale program na Pražském hradě byl objednán. 5. B se opět vydala za poznáním naší historie. Byli jsme rádi, když jsme se mohli uvnitř královského paláce posadit na sedátka a sledovat úvodní film hry. Poté dostaly děti úkoly a sami si hledali mezi exponáty historické výstavy odpovědi. Nakonec byli všichni upozornění na nejkrásnější, nebo nejvýznamnější vystavené památky. Zápisky pak použili na práci ve vlastivědě. Poté jsme absolvovali prohlídku Hradu s průvodkyní. Paní průvodkyně prováděla děti s pěkným poutavým výkladem Katedrálou sv. Víta a Starým královským palácem. Samostatně jsme ještě navštívili kostel sv. Jiří. Děti již dosti bezpečně poznají románský a gotický sloh. Mrazivé počasí mělo i své výhody. Na Hradě nebylo tolik návštěvníků, neztráceli jsme se navzájem v katedrále a brzy jsme se dostali k vitríně s přesnou kopií korunovačních klenotů. Jak patrno ze zápisků v sešietch žáků, odnesli si odtud upevnění svých znalostí i zážitky a poznatky, které nečekaly.
18. prosince 2025 absolvovali všichni žáci 5. B dvouhodinovou exkurzi na Staroměstskou radnici. Mohli jsme obdivovat krásně zdobené místnosti a nádhernou gotickou kapli. Dozvěděli jsme se o tom, jak fungovali cechy a děti hádaly, jaký erb patří k jakému řemeslu. Pozorovali jsme obdivuhodně namalovanou perspektivu na obraze Jana Husa před koncilem kostnickým od malíře Brožíka a připomněli jsme si díky dalším obrazům zde vyvěšeným velké osobnosti naší historie. Prošli jsme podzemím, které dříve bývalo přízemím obytných domů a nakonec jsme si dopřáli vyhlídku z věže Staroměstské radnice.
Po naučné čísti jsme si užili vánoční trhy pod radnicí i na Mariánském náměstí vyzdobeném obrazy Josefa Lady. Exkurzi zakončila procházka po Karlově mostě.
Poslední školní den před Vánoci si děti ve třídě naděluji dárky. Nejdříve si každý za společného zpěvu rorátů zapálí čajovou svíčičku a položí ji na připravené papírové hvězdičky na podlaze. Vznikne světelná spirála. Poté zazpíváme vánoční píseň. Rozdáváni dárků je postupné, aby se každý ježíšek mohl radovat z toho jakou radost způsobil jeho dárek. Všichni vidí, co kdo dostal. Nadílka byla bohatá. Rozdávali jsme skoro půl druhé hodiny. To už měl každý hlad, ale ještě zbývalo uvařit čaj k cukroví, které si děti přinesly. Zatím si všichni hráli s hračkami, které dostaly. Pak se hodovalo a kdo už se cukroví najedl hrál si dál s dárky, které dostal
17. prosince nás ve třídě navštívila milá paní, která přinesla dětem různé hry a činnosti, během nichž se upevňují vzájemné vztahy v kolektivu a děti se lépe poznávají. Žáci stavěli z naprosto nesourodých předmětů “sochu”. Samotným pedagožkám se zdálo, že je to velmi nesnadný až nesplnitelný úkol, ale kolektiv dětí to společně zvládl na jedničku. Další podobné hry učily žáky vzájemnému pochopení a spolupráci po celé dvě hodiny.
Na vánoční jarmark si 5.B připravila scénku, volně inspirovanou vyprávěním Františka Nepila. Scénka se jmenovala Jak pan Nepil kupoval vánoční stromeček. Vystoupení byla dvě, jedno ve třídě a jedno v sále.
V hlavních rolích se vždy představili jiní žáci.
Zde si můžete pustit film z představení
Program v Rudolfinum s hudbou A. Dvořáka Novosvětská symfonie.
Děti měly možnost od září pozorovat kameny na okně a brát je do rukou. Poznávačka dopadla výborně, většina měla jedničku.
Jakmile o literatuře dostanou děti pokyn, že budeme číst, rozběhnou se na konec třídy, vezmou si z knihovničky knížku a usadí se na koberci. Nejdříve zopakujeme, co jsme četli minulou hodinu. V kruhu se pak střídají žáci ve čtení tak, aby každý kousek četl. Na konci hodiny zodpovídáme dotazy a vysvětlujeme si neznámé pojmy.
Před hlavními prázdninami jsem v Luxoru zakoupila výukové pexeso na celkem obtížnou látku z českého jazyka – předpony s- a z-. Paní asistentka Dana pexeso nakopírovala a o pracovním vyučování je děti rozstříhaly a vyrobily krabičky. Ke konci hodin českého jazyka hrály děti pexeso a na slova která vyhrály tvořily věty.
Měla jsme domluveno, že bude-li předpovězeno jasno a na hvězdárně bude volno, půjdeme pozorovat Slunce dalekohledem.
V pondělí 3. 11. jsme začali probírat Vesmír a četli si o Slunci. Předpověď byla příznivá a tak jsme se druhý den ráno vypravili na hvězdárnu. Když jsme tam dorazili, bylo krásně jasno, jen před sluníčkem byly malé bílé mráčky. Paní lektorka nám tedy nabídla, abychom se nejdříve podívali na film nazvaný Planeta Země a až mráčky odplují, jak slibovala předpověď, půjdeme k dalekohledu.
Film byl zajímavý. Obsahoval snímky z různých družic a dalekohledů a pěkné vysvětlení gravitace. Když ale byly vytaženy rolety, ukázalo se šedé nebe a Slunce prosvítalo skrze mraky jen jako světlý kotouč. Paní lektorka Petra Horká nás vzala do kupole. Ukázala nám, jak se s dalekohledem manipuluje. Dozvěděli jsme se, že je starý 120 let. Zažili jsme otáčení kopule, což působilo, jako když se s námi otáčí celá stavba.
Ale bohužel Slunce se pozorovat nedalo.
V planetáriu jsme si mohli prohlédnout a vyzkoušet ještě mnoho zajímavého, například zvážit se na váze, která ukázala, kolik bychom vážili na všech planetách sluneční soustavy i na Slunci samém. Chlapci dlouho zkoušeli model černé díry. Prohlédli jsme si mnoho meteoritů a na mapě si světélky rozsvítili místa na Zemi odkud pocházejí. Potěžkali jsme si meteorit obsahující železo a jiný, který jej neobsahoval a mnoho dalších zajímavostí.
Koncem září jsme byli na Budči, kde byl pro nás připraven program o životě v raném středověku a o svatém Váckavu a svaté Ludmile. Děti se staly žáky ve středověké škole a vyzkoušely si psani na voskových tabulkách. na žernovu jsme namleli mouku pro kněžnu Ludmilu, která nám ukázala, kde všude v té době Přemyslovci vládli. mnoho dalších aktivit vidíte i na fotografiích.
