Naše první kroky po prázdninách vedly na školní políčko. Zbavili jsme ho plevele a zasázeli cibulky narcisů a tulipánů, abychom mohli na jaře potěšit naše maminky.
V půlce září jsme se vydali opět na pole. Tentokrát jsme ale jeli do Nebušic, kde jsme si vyzkoušeli zorat pole pluhem. Byla to zábava, ale moc dobře se nám to nedařilo. Neměli jsme tu správnou sílu. A tak nám paní ukázala, jak ustrojit koně do tahu a zapřáhli jsme do pluhu kobylku Sáru. Každý z nás si zkusil s kobylkou zorat jednu brázdu. Zorané pole jsme uvláčeli bránami, které jsme už zvládli tahat sami. Koníkům jsme na pole zaseli oves a znovu přejeli bránami, aby se zrnka ovsa přikryly půdou. Po práci jsme si udělali ohýnek a opékali buřty.
Na konci září jsme se poprvé v novém roce vypravili do divadla. Šli jsme do oblíbeného Minoru na představení “Karkulko, neboj se”. Trochu jsme se báli a trochu jsme se poučily, jak překonávat strach. Podívali jsme se co se děje nejen v Karkulčině mysl, ale i v hlavě vlka, babičky, maminky nebo tatínka myslivce. Nevynechali jsme ani naši oblíbenou hernu.