Konečně jsme se vydali na místo, které jsme dlouho společně „navštěvovali“ alespoň na dálku. Ve volných chvílích, o přestávkách nebo při tvoření a psaní jsme si v naší myší noře oblíbili online krmítko ze záchranné stanice Makov. Stalo se z něj naše malé okénko do přírody a také třídní relax plný radosti.
U krmítka nás nechodí zdravit jen nejrůznější ptáčci, ale upřímně? Největší nadšení vždy vyvolají veverky, které si přiskotačí „ukrást“ oříšky. Za krmítkem se klidně pasou srnky, občas poskakuje zajíc, prochází se bažant… a my jen tiše pozorujeme a užíváme si ten okamžik.
A tak jsme se rozhodli, že výtěžek z našeho vánočního jarmarku – za naši třídu a za třídu 3. C – poputuje právě na toto místo.
Viděli jsme zachráněná zvířata na vlastní oči, slyšeli jsme krkavce, jak „od plic“ nadává ve své kleci, sledovali jsme vydru Matese při jejím dovádění, obdivovali orla i sovy… a každý z nás si mohl podržet poštolku Pištu.
…. podívejte se s námi
A nakonec? Společně jsme si opekli buřty a užili si krásný den venku.
Den plný zážitků, radosti a uvědomění, jak důležité je pomáhat tam, kde je to potřeba.
Naše „molekuly“ a pravidelné čtenářské dílny. Každý si vybírá to, co ho láká. Každý čte svým vlastním tempem. A každý si najde místo, kde je mu dobře.
Někdo v lavici, někdo na koberci, jiný na chodbě… ale všichni ponoření do příběhů.
Čteme s porozuměním, přemýšlíme nad tím, co jsme přečetli. Pracujeme s pracovními listy k danému tématu. Ale hlavně – čteme rádi. Máme radost.
Protože každý z nás je čtenář.
V předešlých dnech jsme si ukázali, že jazyk se nemusí učit jen z učebnic, ale klidně i skrze reálné věci kolem nás. Povídali jsme si s Richem o tom, jak rostou květiny – od semínka až po první lístky – a všechno pěkně anglicky. Navíc jsme si zasadili vlastní slunečnici a sledujeme, jak roste a vyvíjí se.
V češtině jsme na to navázali tématem řeřichy a vytvořili si naše Řeřišáky! Zkoumáme a zapisujeme do tabulky co potřebuje k růstu, jak rychle klíčí a proč je tak zdravá!
A jak to u nás teď vypadá? –> Řeřišáci trpělivě čekají na vlasy!
Rostou byliny a rosteme i my! Společně.
V posledních dnech jsme se začali seznamovat s flétnou. Zatím je to pro nás velká výzva a víme, že cesta k hraní bude ještě dlouhá… Ale jedno víme jistě – nevzdáme se!
A protože naše první pokusy byly opravdu… výrazné… Raději jsme pro jistotu zavřeli všechna okna!
A knížky? Ty mají u nás ve třídě své důležité místo. Každý dostane „Molekulu“, najde si ve třídě své místo a ponoří se do světa slov a vět. Potom se s ostatními podělí o to, co přečetl – někdo své myšlenky napíše, jiný je vyjádří obrázkem.
Každý čte svým vlastním tempem, přemýšlí nad příběhem a tvoří. Někdo čte jen velká písmena, jiný už zvládá i malá. Někdo má ve své knížce více slov a někdo jen tolik, kolik právě dokáže přečíst. Každý z nás je ale na čtenářské cestě a postupně se posouvá dál. Každý postupuje svým tempem. Každý objevuje svět příběhů. Každý z nás je čtenář.
Na chvíli jsme vyměnili školní lavice za svět masek, smíchu a tradic. Přišli jsme v kostýmech – někdo jako princezna, jiný jako kominík, další jako čert. Každý jiný, ale všichni naladění na stejnou vlnu radosti.
A tak se stalo, že i princezny se s chutí zakously do koblih. Byly celé od cukru, ulepené až za ušima… ale hlavně veselé a šťastné.
Plnili jsme úkoly, tvořili, vyráběli, tancovali a smáli se.
Bylo v tom všechno – pohyb, spolupráce, radost i kousek tradice.
Bylo nám spolu dobře. Vesele a opravdově!
Někdo to zvládne úplně sám. Někdo potřebuje trochu času. A někdo zase pomoc kamaráda. A tohle všechno je v pořádku. Necháme je, aby se ohodnotili tak, jak to opravdu sami vnímají. Bez opravování, bez přepisování jejich pocitů. A někdy si uvědomíme něco důležitého — i když to my dospělí můžeme vidět jinak, pro ně je to, co dokázali, často mnohem větší krok, než si myslíme. Možná poprvé požádali kamaráda o pomoc. Možná poprvé někomu sami pomohli. Možná jen vytrvali o chvíli déle než minule. A právě tyhle malé kroky mají obrovskou hodnotu.
Zastavte se v našem myším obchůdku a zkuste si nakoupit v angličtině tak jako naše děti. Ale pozor – finance máte omezené! Musíte si svůj nákup dobře spočítat, aby vám peníze vystačily.
Counting, choosing, and thinking ahead!
Zkoušíme. Stavíme. Překreslujeme. Počítáme.
Objevujeme, jak jednotlivé tvary vznikají a jak do sebe zapadají. Kostky nám pomáhají lépe pochopit, co máme v pracovním sešitě – a najednou to všechno dává větší smysl.
Pracujeme spolu ve dvojicích i ve skupinkách, radíme si a společně hledáme řešení. Matematika tak není jen o číslech, ale také o přemýšlení, tvoření a spolupráci. A to nás baví!
A co takhle si zaběhat? Chytit si pár příkladů, procvičit mozek a trochu tělo zároveň?
Proč ne? Někdy je nejlepší počítat na jedné noze. Jindy na zemi před tabulí!
Aneb jak jsme se jedno dopoledne s dětmi vydali do školní kuchyňky a proměnili se v malé kuchaře. Společně jsme připravili voňavé lívance, na kterých jsme si všichni moc pochutnali a ještě před obědem jsme si pořádně naplnili bříška. 🙂
Už podruhé jsme se vydali do divadla Minor, tentokrát ve čtvrtek před rozdáváním vysvědčení. Zhlédli jsme představení Betonová pohádka, které vypráví příběh o městě, lidech a jejich snech, o vztazích, hledání domova a o tom, že i v šedém světě může být prostor pro fantazii a naději.
Protože představení bylo poměrně dlouhé, vrátili jsme se o hodinu později, než byl původní plán, ale zato plní silných dojmů a zážitků.
Dostali jsme vysvědčení plné slov – slov, která vyprávějí o tom, jak se nám během prvního pololetí dařilo. Společně se díváme na to, odkud jsme vyšli, kam jsme směřovali a zda jsme se k vytyčeným cílům dostali. Sledujeme nejen výsledky, ale především cestu: snahu, vytrvalost, radost z učení, překonávání obtíží i malé každodenní pokroky. Slovní hodnocení nám umožňuje vnímat každé dítě jako jedinečnou osobnost – ocenit jeho silné stránky, povzbudit tam, kde je potřeba, a ukázat směr, kterým se může dál rozvíjet. Nehodnotíme jen to, co dítě umí, ale i jak k tomu došlo.
Proto je naše vysvědčení především zastavením, ohlédnutím a povzbuzením na další cestě učení.
Součástí našeho učení je také sebehodnocení. Neděláme ho jen na konci pololetí. Děti se hodnotí průběžně a učí se to už od prvních stránek učebnic.
Sebehodnocení je u nás přirozenou součástí učení – průběžně a také pravidelně každý měsíc. A tak v moment, když jsme se pustili do velkého – pololetního, nikdo neměl obavu dát si toho či onoho smajlíka… nebo klidně dva. Protože děti vědí, že někdy „je to tak napůl“. Někdy pravidla dodržují, někdy ne úplně. Někdy se jim to povede, někdy moc ne. A je to v pořádku.
Učíme se ohodnotit sami sebe, učíme se hodnotit kamarády a hlavně – růst společně. To důležité v učení se totiž neděje teď na konci pololetí. To důležité začalo už v září. A pokračuje dál. Vysvědčení nevysvědčení.
Neučíme se jen z učebnic a podle plánů. Učíme se hlavně vzájemně – jeden od druhého.
Tentokrát přišlo na řadu úplně neplánované téma: houby. Jeden z nás, který jim opravdu rozumí a s nadšením chodí houbařit, se na chvíli stal učitelem a my ostatní posluchači.
A víte co? Učitelem se u nás může stát i ten, kdo si zrovna zapomene doma písanku.
My z toho neděláme vědu – naopak se snažíme vytěžit to nejlepší, co daná chvíle nabízí. Protože i takové momenty mají obrovskou hodnotu.
Učíme se společně.
Jeden od druhého. Čteme první knížky. Slavíme společně narozeniny. Smějeme se. Pomáháme si. Zjišťujeme, že škola je rodina.
Prosinec byl u nás opravdu nabitý a plný zážitků.
Stihli jsme toho společně hodně – v matematice jsme si užili běhačky, zkoušeli jsme počítání na zádech a hravou formou procvičovali učivo. Nezapomínali jsme ani na psaní, které jsme pilovali s trpělivostí a radostí. Především jsme ale byli spolu, učili se jeden od druhého a trávili společné chvíle v pohodové atmosféře.
Prosinec nám přinesl i krásná setkání. Navštívil nás Mikuláš a hned na začátku měsíce se v naší třídě objevil vánoční skřítek.
Usadil se v naší myší noře a každý den nám chystal nejrůznější lumpárny, nad kterými jsme se společně smáli. Zároveň nám ale přinesl i kouzelný adventní kalendář plný knížek s českými pohádkami.
Každý den jsme si četli adventní příběh o myšákovi Felixovi, prožívali jeho dobrodružství a objevovali nové myšlenky i hodnoty. Učili jsme se nejen z učebnic, ale hlavně ze společně strávených chvil – ze sdílených radostí, povídání, smíchu a vzájemné spolupráce.
Ani české svátky a významné události se naší anglické třídě nevyhýbají. A tak jsme se tentokrát potěšili s naším „svatým Martinem“, který sice přijel na béžovém koni, ale radosti nám přivezl opravdu hodně — včetně voňavých svatomartinských rohlíčků od jeho maminky.
Ráno jsme si společně sedli do kroužku, ochutnali tradiční pochoutku, povídali si, četli si a dozvěděli se spoustu zajímavostí o svatém Martinovi a jeho tradicích. To všechno jsme sdíleli s Richem během výuky prvouky, kterou máme v angličtině, takže o to zajímavější a pestřejší učení to bylo.
Na konci října jsme si ve třídě společně užili báječnou atmosféru. Společně s Richardem jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o Halloweenu – o tom, odkud tento svátek pochází, jaké zvyky k němu patří a proč se vlastně říká „Trick or treat!“.
Do školy jsme přišli ve veselých kostýmech a maskách, které nám hned od rána vykouzlily úsměv na tváři. Nebáli jsme se, naopak – radovali jsme se!
Podívejte se sami!
Čekala nás spousta zábavných aktivit a úkolů, které jsme plnili s nadšením.
Na závěr jsme si užili skvělou “helouvinskou” party. Každý z nás donesl nějakou dobrotu z domova a společně jsme všechno ochutnávali u jednoho stolu.
Takže jak to je?
Trick nebo treat?
Podívejte se, jak jsme dvě hodiny pracovali, naslouchali, zkoušeli a objevovali spoustu zajímavostí o stromech, broucích a přírodě kolem nás.
Věděli jste, že i stromy mezi sebou komunikují? My teď ano! Děti měly možnost zkoumat, ptát se, učit se hrou a hlavně se radovat z objevování.
Příroda je plná tajemství – a my jsme jedno z nich právě odhalili.
Jako správné myšky jsme se zapojili do péče o naše školní políčko. Při druhé návštěvě jsme začali pořádně – společným piknikem! Nechyběl voňavý perník ani hromada palačinek.
Posilněni dobrotami jsme se s chutí pustili do práce…
Zasadili jsme cibulku, pórek, mrkev i tulipány…
Hrabali se v hlíně… Podle Olíka to byl ten úplně nejvíc den “ve” škole!
… a objevovali svět pod zemí – včetně několika statečných žížal!
Bylo to moc fajn dopoledne plné smíchu, spolupráce a radosti!
Tohle je to největší zadostiučinění a zahřátí na duši… Pozorovat a vidět děti, jak si ve třídě navzájem pomáhají.
Když se nikdo nesměje, když někdo něco neví.
Když místo toho zazní: „Počkej, já ti ukážu, jak na to.“
Když se navzájem nasměrují, podpoří a bez ostychu přijímají pomoc i radu.
A úplně nejvíc zahřeje, když spolu sdílí své radosti i starosti — když se umí radovat z úspěchu druhého stejně, jako ho obejmout, když se nedaří.
Protože škola není o tom, abychom byli jen vedle sebe.
Je o tom, abychom tam byli jeden pro druhého.
Spolu – pro sebe.
Snad se nám to v naší Myší noře daří.
Hned v září jsme vyrazili na výlet do centra Prahy – na výstavu večerníčků. A stálo to za to!
Společně jsme si připomněli krásné české pohádky – nakrmili buřtama Maxipsa Fíka, roztáhli křídla s Motýlem Emanuelem a vyzkoušeli spoustu interaktivních zastávek, které nás vtáhly přímo do pohádkového světa.
Protože není nic krásnějšího než naše české večerníčky, které zahřejí srdce i v deštivý den.
Mrkněte sami!
Než naše prstíky zvládnou držet pero a psát do písanek, trénujeme grafomotoriku hravou cestou – pomocí mouky, fazolek a dalších „kouzelných“ pomůcek.
Děti se stávají malými pekaři i Popelkami – sypou, přebírají, míchají a tvoří. Zkoumají struktury, posilují jemnou motoriku a připravují své ručky na psaní, aniž by o tom vůbec věděly.
V Myší noře totiž věříme, že učení začíná hrou – a cesta k písankám může být voňavá po mouce a plná radosti!
A když už máme mouku z prstíků setřesenou…
…můžeme konečně otevřít sešity! Všechno to sypání, přebírání a tvoření z fazolek stálo za to.
Začínáme slabikovat, zapisujeme slabičné stavby slov a poznáváme nová písmenka. Hrajeme si s nimi, čteme si o nich pohádky a objevujeme, co všechno dokážou.
A ta první pohádka? Byla o Otesánkovi!
Uhádnete, které písmenko jsme se naučili jako první?
Jako první třída na škole máme část výuky v angličtině – a s naším skvělým Richardem si to opravdu užíváme.
Každá hodina nás posiluje a naše hlavičky si krásně zvykají na spoustu nových slovíček i zážitků.
Naše hodiny jsou vždy plné pohody, smíchu a dobré nálady. Nebojíme se ani trošku netradičních nápadů – třeba zařadit vánoční stromeček a koledy v angličtině do hodin matematiky už v polovině října?
No problem! Díky tomu jsme si zopakovali nejen geometrické tvary v angličtině, ale i barvy a počty. A hlavně – bylo nám u toho moc fajn! Tak šťastné a veselé počítání!
Od začátku se společně učíme nebát se, když se nám něco nedaří.
Uvědomujeme si, že každý z nás je jiný – někdo je skvělý v počítání, někomu jde čtení, jiný zase v malování nebo ve sportu. A to všechno je v pořádku.
Důležité je, abychom si učení užívali, snažili se být co nejlepší a nenechali se odradit, když něco nejde hned. Nesmějeme se jeden druhému, ale naopak si pomáháme. Protože když si budeme navzájem pomáhat, půjde nám to všem lépe – možná tak dobře, jako pavoučkovi pletení jeho pavučiny.
Jsme třída 1.A, ale říkáme si Myší nora. Proč? Protože se tu učíme žít jako správná myší parta – s respektem, péčí, odvahou a otevřeným srdcem.
Snažíme se vytvořit místo, kde se každý cítí v bezpečí. Učíme se naslouchat, pomáhat si, být tu jeden pro druhého. Zkrátka – budujeme si naši malou školní rodinu.
Věříme, že právě tohle je ten nejdůležitější start – základ, ze kterého budeme růst. Čeká nás společná cesta plná objevování, zvídavých otázek, nových dovedností, ale i chyb. A víte co? Chyby vítáme! Učíme se, že jsou součástí každého učení – díky nim rosteme, zkoušíme znovu a zlepšujeme se.
Možná jsme zatím malé myšky, ale každým dnem rosteme. A pokud vydržíme držet spolu, určitě z nás vyrostou velké myši s otevřeným srdcem.
Tak hurá do toho, 1.A – Myší nora je připravena na všechna dobrodružství!
