Ročníkové práce 8. ročníku WŠ

Jde o projekt realizovaný každoročně v osmé třídě waldorfské části naší školy. Obsahuje řadu dílčích úkolů, které bych ráda v tomto textu představila a blíže popsala jeho vrchol – prezentace ročníkových prací. Ráda bych chtěla zmínit, v jakých všech oblastech má žák možnost se rozvíjet, jaké jsou předpoklady pro úspěšné splnění této velké práce a jaké jsou další přínosy pro jiné žáky, rodiče, učitele školy. Dále připojuji mou reflexi, co tato práce přinesla mně, třídnímu učiteli a kolektivu naší třídy.

Příprava žáků na ročníkové práce probíhá vlastně řadu let. Během návštěv prezentací ročníkových prací, jsou postupně žáci nižších tříd seznamováni s úkolem, který je bude čekat v osmé třídě – jejich vlastní prezentace. Tato část práce se stává vnější motivací pro žáky při přípravě jejich vlastních referátů či při přednesu v nižších ročnících. Také mají možnost již předem promýšlet téma své vlastní práce.

Samozřejmě, že ve všech školách jsou děti vedeny k tvorbě a přednesu vlastních referátů, přínosem ročníkových prací je to, že děti mohou na tento úkol pohlížet jako na jasný cíl svého úsilí, což, obzvláště u menších dětí, může být opravdu motivující.

Ročníková práce obsahuje tyto části:

• písemná část, jde o text v rozsahu minimálně deseti stran, který je členěn na úvod, kapitoly, závěr, seznam použité literatury. Je psán vlastní rukou. Kromě celkové úhlednosti by měl být zdoben obrázky či fotografiemi. Předpokládá, že žák bude vyhledávat odbornou i jinou literaturu, která mu pomůže jeho práci do hloubky pochopit, vidět z více úhlů pohledu. Žák se učí citovat, formulovat text vlasními slovy, třídit a vybírat podstatné informace a mnoho dalších dovedností, které rozvíjejí nejvíce myšlení.
• praktická, umělecká čast, v níž žák najde způsob, jak ke svému tématu něco vytvořit „vlastníma rukama“. Ideální je, když je v této části zapojena estetická výchova. Když se žák takto zapojí do práce, získá vlastní cenné informace, které nelze nahradit čtením textů o tom, jak se tématu věnovali jiní. Naopak vlastní zkušenost umožní prožít si téma na vlastní kůži. Překonávat překážky, radovat se z úspěchu, všechny tyto zážitky jsou velmi důležité. Pomohou se ponořit do tématu hlouběji, zapojuje se tak duševní, pocitová složka osobnosti žáka, zároveň se při praktické práci rozvíjí i jeho vůle.
• prezetace ročníkové práce, je vrcholem a cílem, ke kterému směřuje celé úsilí. Žák během 20 – 30 minut samostatně a zpaměti přednáší o svém tématu. Na začátku prezentace se představí, zmíní jednotlivé body své přednášky, dále zmíní cíl své práce, proč si vybral toto téma apod. Přibližně deset minut by měl zvládnout hovořit odborněji o svém tématu, informace, které se dověděl z literatury a dalších deset minut hovořit o své praktické části. Může použít svůj výrobek, fotografie, powerpointovou prezentaci aj. V závěru žáci shrnou, co jim jejich práce přinesla, jak se jim povedlo či nepovedlo naplnit vlastní cíle, případně, co se chtějí ještě naučit. Součástí závěru je také poděkování. Dále je prostor pro dotazy diváků.Této prezentaci předchází dlouhodobá práce žáků s hlasem i tělem. Žáci pracují na přednesu ve spisovném jazyce, usilují o kvalitní výraz. Učí se naslouchat spolužákům, hodnotit projev spolužáků i svůj a při tomto hodnocení věcně argumentovat. Učí se strategie k překonání trémy a zvládání stresu.

Témata ročníkových prací mohou být velmi různá, v podstatě si žák může vybrat téměř cokoliv. Je však třeba si na začátku stanovit cíle, které mají být naplněny, vymyslet, co bude náplní praktické části a zamyslet se nad tím, že je nutné ve většině případů vybrat si určitou část z tématu, které se žák bude věnovat více do hloubky.

Samo tvoření ročníkové práce je živý proces, takže se stává, že se během roku některé věci změní, práce se vyvíjí jiným směrem, než si žák původně naplánoval. To však není chyba, patří to k životu. Je však dobré pro tyto případy vést si deník, ve kterém žák může zapisovat, co se kdy dělo, na konci může zapsané informace využít k zápisu závěru své ročníkové práce. Kvalitní závěr je tak dobrou formou sebereflexe a může žáka mnohému naučit.

Žák si může vybrat téma, kterému se již věnuje a zajímá ho, měl by však v tomto případě dobře zformulovat cíl. Ve své práci by totiž žák měl udělat něco, co by jinak pravděpodobně neudělal. Měl by si stanovit úkol, ve kterém překročí hranice svého běžného zájmu.

Druhou možností je, že si žák vybere téma, které ho sice láká, ale ještě se mu nevěnoval a je tak pro něj zcela nové.

Pro úspěšné splnění úkolu tak rozsáhlého, jako je ročníková práce, je předpokladem

spolupráce s rodiči žáka. Proto již na konci sedmého ročníku by mělo být jasně dané téma ročníkové práce, měla by proběhnout první konzultace mezi žákem, rodiči a učitelem. To se v naší třídě z větší části podařilo (pouze v jednom případě se to nepodařilo). K dalším konzultacím došlo

v říjnu a posledním v únoru, tedy těsně před prezentacemi. Tyto schůzky mají za cíl především dobře informovat rodiče a vzbudit v nich zájem. Vzhledem k tomu, že většina přípravy probíhá doma, je rodič nejčastěji garantem, který se zaručuje za úspěšné dokončení práce. Účelem tohoto opatření je, aby bylo co nejméně případů, kdy se žákovi práci splnit nepodaří. Zároveň je tento úkol pro rodiče i dobrou příležitostí, jak trávit čas se svým dítětem.

Prezentace ročníkových prací jsou vlastně slavností, která je určena pro všechny žáky, rodiče i učitele školy.

Nejen žáci z nižších ročníků, jak již bylo výše napsáno, ale i rodiče těchto žáků, se mohou prezentací zúčastnit a jsou velmi vítáni. I rodiče tak mají čas, aby v nich zrálo vědomí, že jejich dítě také bude v osmé třídě prezentovat. Mohou tak také s předstihem přemýšlet, jaká práce by byla pro jejich dítě přínosná, jak by jim mohli pomoci.

Stejně tak učitelé dalších tříd mohou při sledování prací přemýšlet, jaká forma prezentací by byla vhodná pro jejich žáky. Tato forma totiž není nějak pevně určena a přináší tak, do určité míry, jistou dávku svobody. Tato svoboda pak podporuje tvořivost a fantazii učitele, žáků, rodičů. Když se mohou tvořivě na formě podílet, mohou takový úkol spíše přijmout za vlastní a plnit jej s chutí.

Naše prezentace byly také prakticky využity k výuce – žáci devátého ročníku (kteří mají již své prezentace za sebou) dostali za úkol vybrat si jednoho prezentujícího a popsat jeho práci, informace zpracovat při výuce ivformatiky.

Velmi oceňuji přístup většiny žáků naší třídy, kteří skutečně výzvu, kterou tento úkol s sebou přinesl, přijali za vlastní. Někteří s velkou chutí, jiní s obavami, ale všichni bez rozdílu

vynaložili mnoho sil a naučili se mnoho nového. Přistupovali k práci s vážností a pro naplnění svého cíle překonávali různé překážky. Během školního roku proběhlo několik hodin, během kterých žáci měli promluvit o tom, co již ve své práci udělali. Měli v několika minutách představit svou práci, případně přinést ukázky. Toto se ukázalo jako velmi dobré, protože některé ukázky byly pro žáky motivací. Také slyšet o problémech druhých bylo důležité, žáci si vzájemně naslouchali, podporovali se a podporovali často i spontánním potleskem. Já jako třídní učitelka jsem mohla být přítomna celému procesu, ve kterém nedocházelo jen ke vzniku prací žáků, ale při kterém se prohlubovaly vzájemné sociální vztahy žáků. Dojemné bylo vidět, jak celá třída napjatě naslouchala prezentaci jedné spolužačky, která má veliké problémy s trémou. Po prezentaci se k dívce spolužáci rozběhli a objímali ji.

Kvalitu jednotlivých prací není možné srovnávat, protože každý člověk je jiný, má jiné možnosti nebo handicapy. Co mohu říci je, že každý z žáků v jistém ohledu překonal sám sebe, někdo zpracováním své písemné části, jiný rozsahem a kvalitou praktické části, další zase svou ústní prezentací.

Dva žáci dostali za úkol částečně dokončit svou písemnou část (v jednom případě pro malý rozsah a

určitou povrchnost práce a ve druhém případě je třeba dokončit závěr, žáci mají dokončit do konce května), jinak byly všechny práce porotou (tvořili ji tři učitelé, kteří sledovali prezentace všech žáků) přijaty.

Slavnostní prezentace ročníkových prací 8.D proběhly 20. a 21. března 2017 od 12:00 do 17:30 hodin. Jako prostor jsme si vybrali výtvarný ateliér z několika důvodů: ateliér je větší nežli třída, takže může prezentace navštívit více lidí (kolem 120 posluchačů), zároveň je menší než sál, jehož velikost je na naše potřeby až příliš velká a pro žáky je obtížné tak velký prostor „umluvit“.

Ateliér je také prostorem, ve kterém se tvoří, je ozdoben pracemi žáků a to vytváří příjemnou atmosféru, která nám vyhovovala.

Pezentace byly oba dny rozděleny do dvou bloků oddělených půlhodinovou přestávkou. Mezi jednotlivými prezentacemi byly kratší, cca pětiminutové přestávky na výměnu prezentujících a přípravu. Celkově bylo v obou dnech 15 prezentujících (jeden žák třídy se nemohl pro nemoc účastnit a svou prezentaci zrealizuje v náhradním termínu).

Na začátku prezentací jsem jako třídní učitelka pronesla několik slov na úvod a žáci vystoupili se zpěvem několika písní,také na začátku dalších bloků žáci zpívali. Rovněž na konci obou dnů, na rozloučení a ukončení prací žáci zazpívali. Těsně před koncem bylo vyhlášení výsledků: tři učitelé školy sledovali všechny ročníkové práce, měli za úkol dohlédnout, aby kritéria ve všech dílčích částech byla splněna. Při vyhlášení tedy ke každé práci, ke každému prezentujícímu, bylo řečeno několik slov.

Pro návštěvníky i přednášející bylo také připraveno občerstvení. Připravili ho jednak rodiče osmáků, ale velkou měrou se podíleli žáci deváté třídy a jejich třídní učitelka. Žáci se rozdělili do skupinek a v těchto skupinkách po celou dobu prací připravovali občerstvení a uklízeli, co bylo potřeba.

12.4.2017

Markéta Carhounová